Okolo Mariánskýho Údolí

 Jelikož stále nemůžeme mimo okres, tak člověk musí vymýšlet, kam může vyrazit v rámci toho okresu. Já jsem se v jednom z mých volných dní vydala do Mariánského Údolí kousek od brněnské Lišně. Už dlouho jsem měla v plánu ho celý obejít, no tak mně k tomu nakonec dohnala epidemiologická situace.

Dojela  jsem si na zastávku Obecká, odkud jsem šla chvíli klidnou ulicí, pak kolem pole a nakonec lesem, dokud jsem se nedostala k bobové dráze v Mariánském Údolí. Sice si můžete dojet přímo na zastávku, kde svou procházku můžete začít na úplném začátku Mariánského Údolí, ale tuhle cestu už jsem znala a chtěla jsem zkusit jinou.

Okolo rybníků vede buď asfaltová nebo alespoň upravená cesta, takže se tam chodí hezky. Jsou tam celkem čtyři rybníky a různé říčky, takže je furt na co koukat. Hlavně jsem si splnila cíl a obešla to tam na moje standarty za chvíli. Za tu procházku jsem stihla pět epizod různých podcastů a i když to nebyla moje obvyklá procházka aspoň jsem se provětrala.  Ke konci jsem šla okolo takové louky, kde se normálně koná hudební festival, kde jsem kdysi fotila a tak se mi tam udělalo trochu smutno, že už je to všechno pryč a už to nikdy nebude jako dřív. Dál už jsem šla se západem slunce a jen jsem si užívala krásně osvícené horizonty.

V den, kdy jsem tam byla probíhal den otužilců a opravdu jsem obdivovala, že vlezli do té ještě na půl zmrzlé vody, ale samozřejmě jsem je nefotila. To jen taková zajímavost na okraj.

Nové podniky podél Svitavy

 Zjistila jsem, že můj nejoblíbenější způsob pohybu je chození. Vždy chodím z práce pěšky, alespoň část cesty, ale když mám volno, tak si svou oblíbenou aktivitu většinou spojím s objevováním nového místa. O víkendu jsem tedy vyrazila na mou oblíbenou trasu podél řeky Svitavy a objevila tři pro mně nové podniky.

V sobotu má procházka vedla podél řeky do brněnských Obřan. Počasí bylo skvělé a příroda se odrážela v čerstvě roztáté řece. Dokonce jsem prvně v Brně viděla bobra. No do Itálie se vracely delfíni, do Brna se vracejí bobři. :))

První podnik, který jsem dodnes neznala leží na hranici s Husovicema na Svitavském nábřeží, kam se určitě vydám v létě, protože to tam vypadalo úplně kouzelně. Střecha ze světýlek a na střeše baru židle pro pití s výhledem. No už se prostě nemůžu dočkat. Asi to nebude úplně jak na Náplavce, ale buse se tam sedět s kamarády pěkně.

Další místo, které určitě znovu navštívím je restaurace Farma, kde ale neberou karty, takže se na ten jejich jelení burger musím vrátit jindy a dát vám echo na instagramu.

No a poslední místo, které mi v sobotu přirostlo k srdci je kavárna Riverside Coffee. Mají tam úplně úžasný domácí dobroty. Já zvolila jen povidlový koláč a kdybych si mohla dovolit být nesoudná, tak si dám všechny ty koláče, co tam měli. Ten koláč, který jsem si dovolila byl i tvarohem a drobenkou, byl krásně vláčný a vychucený a jak vám tak o tom píšu, tak mám hubu plnou slintů. Dál prodávají kávu za opravdu nízké ceny, ale nejen kávu i třeba punč nebo čokoládu. Posezení mají taky vyřešené krásně. Sice tam nenajdete klasické židle a stoly, ale po dlouhé procházce si tam opravdu odpočnete. 

Po kávě a dortu jsem pokračovala v sportu podél řeky až domů. Někdy tou cestou jdu až do Bílovic nad Svitavou a od tam jedu vláčkem domů, ale tentokrát jsem chtěla něco kratšího, takže 10 km v nohách bylo dobrejch.

Co vy kam vedly vaše kroky, když máme uzavřené okresy?