Koncem ledna jsem s hrůzou zjistila, že jsem za celý měsíc nikde nebyla (zatracená korona). Na rychlo jsem tedy vymyslela výlet, který jsem už dlouho chtěla uskutečnit a to jít poutní cestu Brno - Křtiny. Vzhledem k tomu, že jsem si to vymyslela opravdu na poslední chvíli svojí cestu jsem začala ve Křtinách, kam jsem dojela autobusem z brněnských Židenic.
Autobus mně dovezl až k poutnímu, baroknímu kostelu od Santiniho. Ihned jsem se vydala do kružnicového nádvoří kostela, které mne okouzlilo svým rozložením. Všechno tam do sebe dokonale pasuje a zapadá. Krom sochy panny Marie nádvoří zdobí i zvonice, kterou jsem bohužel neslyšela znít a upřímně ani nevím jestli takhle v zimě je v provozu. V první věži, do které jsem vešla je vystaven výběr všech Santiniho děl a malá modlitebna, pak projdete kolem zmíněné zvonice a dostanete se do kostela. Ten je tedy nádherný! Měli ho ještě ozdobený vánočními stromky a betlémem, což umocňovalo jeho klidnou krásu. Sakristie je obrovská, myslím že jedna z největších, co jsem viděla a strop je opravdu překrásně vymalovaný v obou místnostech tam. Nějaký čas jsem si tam pobyla a pak jsem prošla zbytkem nádvoří zpět ven.
Hned naproti zastávce, kde jsem vystoupila z autobusu je malá kavárna, ke které patří i retro muzeum. Muzeum bohužel bylo uzavřené. V kavárně jsem si dala "rakytníkový terč" a rakytníkový mošt. Mňam! Všimla jsem si, že paní tam má razítko a říkala jsem si, že to určitě bude jenom pro lidi na památku....
Když jsem po červené vyrazila na cestu zpět domů, dělalo mi radost, že vidím každou chvíli žlutou šipku. Na rozcestnících jsem dokonce viděla Svatojakubské mušle a pak mi to došlo. Kostelu Jména Panny Marie se neříká poutní jen tak. Je to část jedné z českých tras do Santiaga de Compostela, kam bych se jednou ráda vydala a to razítko v té kavárně se určitě dávají mimo jiné do kredenciálu.
Cesta za Křtinamy začíná pěkně strmým kopcem, který musíte vyjít, ale mohu vás uklidnit, že takhle těžký kopec potkáte jen na začátku. Jako není to jediný stoupání, který budete během cesty absolvovat, ale určitě nejdelší a nejstrmější. Pak jsem šla pár kiláků nahoru/dolů, těšila se z těch šipek a krás co mi zimní příroda nabízela až jsem došla do Babic nad Svitavou. Tam už jsem měla pocit, že jsem si svoje ušla, ale autobus domů mi jel až za dvě hodiny a co v té vesnici dělat v neděli odpoledne v době koronové že? Tak jsem pokračovala dál. Za vesnicí jsem se dostala na kus cesty, která vedla po silnici, což úplně nesnáším, ale bohužel jinak to nešlo. Na té silnici navíc musíte dávat pozor, kdy zahnout zpátky do lesa, navede vás tam sice šipka, ale to je na stromě, který se tyčí v zatáčce, takže to chce fakt být ve střehu nejen kvůli autům. Po vejití do lesa vás čeká další náročný terén, zvlášť pokud jste vysocí, protože procházíte cestičkou mezi asi metr vysokými stromky, pak jdete zase do kopce, pak jdete z prudkého kopce, kde musíte vážit každý krok dokud se nedostanete na hlavní cestu. Před ní je rozcestí, které mne velmi uklidnilo, protože jsem věděla, že se z lesa dostanu do západu slunce, ale hned na té hlavní cestě jsem nemohla najít další červenou značku. Schovávala se za skálou a vedla do dalšího kopce, pak byla chvíli rozumná cesta, pak zase strmější cesta nahoru po ledovo-sněhové stezce, která dál vedla blátem, ale bacha! Plácat se v blátě nemusíte! Po pravé straně se dá jít mezi stromy po suchu. Vyjdete u výběhu koní a já měla štěstí, že zrovna probíhal západ slunce, takže pohled na ty koníčky byl o to krásnější.
V Bílovicích na Svitavou jsem sedla na vlak a odjela domů. Byl to super výlet! Jeden by řekl, že mnohem rozumnější by bylo ho absolvovat v lepším počasí, ale já jsem ráda za to jak mě to vyčerpalo a i za to, že jsem ten terén měla tak náročný. Nakonec mi stejně svítilo sluníčko a bylo jasno. Horší by bylo, kdyby mi ještě k tomu pršelo nebo fučelo. Za horšího počasí bych se na cestu ani nevydala a ani vám to nedoporučuju, protože ty kopce, co výše zmiňuji dokáží být o hubu i za hezkého počasí.
A co vy byly jste někdy ve Křtinách nebo na nějaké podobně náročné cestě?
Žádné komentáře:
Okomentovat